Od půlky května jsme se s Mišem přesunuli "na kopec". No k babičce s dědou, do jejich domku na vsi. Babička s dědou odjeli na dovolenou a my byli požádání, jestli bychom tam nemohli po tu dobu být a postarat se o psa, kočky a zahradu. Je tam krásně a klid. Miš je tam zvyklý být, zná to tam a je tam rád. Tak odpadá stres s tím, že by mu mohlo vadit, že nespí doma. Jen cestou ze školy ho musím včas upozornit, kam jedeme. Aby nedošlo k panice a následnému výbuchu, protože bych po něm chtěla nastoupit do špatného autobusu. Ale když se vše ohlídá, tak perfektně fungujeme a užíváme si pobytu na zahradě se zvířátky.
No a jednu ze sobot se hned vedle konal závod hasičů. A protože sousedé jeli, pozvali nás, jestli chceme jet s nimi. Já jsem se těšila, že vytáhnu foťák a udělám si pár fotek, vyzkouším si, co jsem se naučila na kurzu a vůbec. Miše první ze všeho samozřejmě zaujal vozový park.
Snažila jsem se ho přesvědčit, že se tam můžeme jít podívat, dokud se nezávodí, to se mu nechtělo. Druhá pro něj zcela zásadní věc byla klobáska, ta je na každé akci v okolí, tak musí přece být i tady a tak se po ní začal shánět. Nezmýlil se, opravdu byla
A pak se začalo závodit. Dokud Miš sledoval z lavičky od stolu, bylo vše v pohodě. Když dojedl bylo už fotografování náročnější, protože jsem musela pozornost dělit mezi to, co se dělo na dráze a Miše, který přemýšlel, jestli si s těmi pány nepůjde zaběhat taky
Ale povedlo se mi, realizaci toho nápadu mu rozmluvit.
Po skončení prvního kola, jsem prohlédla fotky na displeji a byla spokojená, že určitě bude z čeho vybrat. Fotky, které nevypadaly zle. Ale tady zradila technika. Když jsem v pondělí stahovala fotky do počítače, nahrálo se pár fotografií ze začátku a místo ostatní se objevil na kartě jeden velký soubor s prapodivným jménem, s kterým nešlo vůbec nic dělat. Paměťová karta odešla do věčných lovišť. A tak mi zbylo jen pár a zrovna těch slabších fotografií.
Druhé kolo jsme již neviděli. Miš usoudil, že všechny už běhat viděl, je to stále to samé, klobásku snědl, limonádu vypil, tak co by tam dělal a vyrazil domů.
A po obědě přišel na řadu letní sestřih. No nebyl nadšený a tvářil se podle toho dostatečně ukřivděně. Ale za slíbené koupání v bazénu trpitelsky držel....
Byl to zase jeden z našich báječných nevšedně všedních dnů ...
